Typy polohy zubní čelisti

     Typy poloh zubní čelisti a jejich odborné názvy je důležité znát pro použití v laboratoři a při spolupráci s lékařem.

     Horní a dolní zubní oblouk se zavírají do polohy, v níž se zuby interkuspidují[1] do největší možné plochy, která se nazývá habituální okluze.

     Poloha, při níž se oba zubní oblouky posunují třecími pohyby směrem dopředu a stranou (při vykonávání žvýkacích pohybů) a antagonální zuby po sobě svými okluzními plochami kloužou, se nazývá artikulace. Existuje také pojem artikulační pole, což je přesně vymezený prostor, v němž se okluzní plochy zubů při sevření obou čelistí posunují - asi 1 mm všemi směry.

     Okluze je statický pojem pro označení polohy, zatímco artikulace je dynamický pojem.

     Při výrobě zubní náhrady je zapotřebí znát příslušnou okluzní rovinu, která se označí jako pomyslná přímka procházející řezákovým bodem (to je střed obou růžkových znaků horních velkých řezáků) a přes oboustranné hroty horních špičáků a meziobukálních hrbolků horních prvních molárů.

     Pokud nemá pacient v ústech žádné zuby, nelze okluzní rovinu jednoduše označit, její polohu musíme teprve určit. Tak musíme vytvořit protetickou rovinu, která je paralelní (rovnoběžná) s okluzní rovinou, protetická rovina je vytvořena spojením dvou linií:

• NAZOAURIKULÁRNÍ LINIE - přímka, která prochází od dolního okraje nosní přepážky k dolnímu okraji zevního zvukovodu
• BIPUPILÁRNÍ LINIE - přímka, která prochází mezi středy očnic

     Důležité je také správné zakřivení zubních oblouků v laterálních úsecích směrem předozadním.

     Největší klenutí je mezi horním prvním molárem a premolárem. Toto předozadní zakřivení zubních oblouků se nazývá SPEEOVA KŘIVKA.

------------

[1] interkuspidovat = maximálně se dotýkají svými okluzními plochami