Uspořádání a vztahy skupin zubů
Bod kontaktu u jednotlivých zubů
Při modelování skupin zubů je hodně důležité vytvářet u korunek bod kontaktu (plošku kontaktu), jímž se jednotlivé zuby v zubním oblouku vzájemně dotýkají. U mladých jedinců bývá bod kontaktu na malých ploškách (jedná se spíše o dotykové body), které chrání interdentální papilu. V průběhu života se dotykové body otíráním zvětšují, čímž vznikají vzájemně dobře přisedající plochy. Při ztrátě těchto zubních kontaktů mají zuby ohraničující vzniklou mezeru tendenci se do ní sklánět, distální zuby se posunují meziálně, zuby z protilehlé čelisti vstupují do supraokluze - vznikají tak artikulační překážky, které znesnadňují žvýkání.
Celkové uspořádání zubních oblouků
Horní zubní oblouk (horní zuby) tvoří křivku, která se podobá polovině elipsy. Dolní zubní oblouk (dolní zuby) tvoří křivku spíše parabolickou, jejíž ramena se distálně rozbíhají.
Horní zuby přesahují částmi svých korunek ve směru labiálním a bukálním své dolní antagonisty. Horní řezáky přesahují svou incizální částí labiální plochy dolních antagonistů. Dolní řezáky dosedají svými řezacími hranami na palatinální plochy horních řezáků, což se nazývá překus řezáků.
Správné postavení jednotlivých zubů v okluzní rovině
Díky správnému postavení horních a dolních zubů ve frontálním úseku dosahují na horizontální přímce incizální hrany pouze horních velkých řezáků a hroty horních špičáků, horní malé řezáky incizální hrany nedosahují. Podélné osy horních velkých řezáků jsou distálně mírně skloněny, podélné osy horních malých řezáků jsou skloněny více. Dolní postranní řezáky jsou od střední čáry skloněny výrazněji distálním směrem než dolní střední řezáky. Dolní špičáky jsou více distálně odkloněny než sousední zuby.
U laterálního úseku jsou umístěné premoláry a moláry. Bukální hrbolky horních premolárů a meziobukální hrbolek horního prvního moláru horizontální přímku překrývají. Distobukální hrbolek horního prvního moláru se horizontální přímky dotýká, zatímco horní druhý molár ji svými bukálními hrbolky nedosahuje - toto typické zakřivení laterálního úseku se nazývá Speeova křivka.
